Náměstí, které by mělo být největší chloubou jinak malebného města je dnes místem, které opanoval silniční průtah, rozlehlá parkoviště a nevzhledné jehličnany. Osamělý mariánský sloup mezi rameny silnice jen připomíná, že právě tady by mělo být těžiště celého Nymburka. Cítíme trojúhelník významných prostor: Kostelní náměstí, Terasa U Elišky nad řekou a Náměstí Přemyslovců. Náměstí Přemyslovců vracíme důležitost, pocit volné rozlehlé plochy. Měníme průjezd tak, aby auta a kola byla součástí života náměstí a nevytvářela pro sebe neprostupný koridor. Do volné plochy v zemi vnášíme nové, i když tak trochu staré prvky, Cestu Přemyslovců v místech diagonály od mostu k Boleslavské třídě a kašnu. Severní část doplňujeme o stromořadí, které poskytuje méně otevřený odpočinek ve stínu.
Navrhujeme náměstí, které zachovává to dobré současné, vrací se k hodnotnému minulému a reaguje na potřebné budoucí. Ve víře, že i původní středověké náměstí je centrem současného města, společného života, místem, které určuje charakter celého Nymburka.